Internetový stalking – větší nebezpečí, než si myslíte?

Pojem „stalking“ se rychle uchytil v odborné psychologické a psychiatrické literatuře a terminologii hned poté, co byl poprvé použit v 90. letech 20. století. Zmíněn byl v USA v klinických studiích ve významu doslovného překladu „pronásledování“ nebo také „stopování“. Od té doby se ovšem jeho význam přenesl i na jiné skutečnosti. Dříve to byl pojem označující zejména fyzické skutečnosti, pronásledování v reálném životě a takto je i odborně definován. Zahrnuje ovšem i nechtěné opakované kontaktování, sbírání informací o oběti a sledování jejích aktivit.

Co je hlavním strůjcem tohoto přenesení významu? Vynález, kterým se lidstvo podrobilo jednomu z nejrozsáhlejších kroků kupředu v celé historii, a stal se nedílnou součástí každodenního života velkého množství obyvatel planety. Řeč je samozřejmě o internetu, jehož dosah je tak velký, že zasahuje do mnoha dalších oblastí. Pojem stalking, počeštěně stalkování, už zprofanoval natolik, že je dokonce v žertovném kontextu považován za hobby a obecně se spojován s online sledováním.
Když se nad tím zamyslíme, pro online stalkery není vůbec těžké zjistit vše, co potřebují, kolikrát aniž by to skutečně hledali. Ještě před vznikem nejslavnějších sociálních sítí se lidé nechali ovládnout trendem internetu a vystavovali na sítě svoje osobní informace a data, která by je dříve ani nenapadlo někomu prozradit.

V raných dobách internetu se ani příliš nevyzdvihovalo jeho skutečné nebezpečí, to přišlo až se vznikem Facebooku (únor 2004), Twitteru, Instagramu a dalších sociálních sítí. Pravdou je, že za těch 13 let se poměry značně změnily – už nejsme ti, co píšou na Facebook všechny svoje denní aktivity, protože jsme došli k závěru, že to zkrátka nikoho nezajímá. Mezi mládeží se naopak rozmohlo všechno fotografovat nebo natáčet na video a to pak vystavovat na Facebook nebo tzv. Instastories, kde je jejich příspěvek viditelný po dobu 24 hodin a poté zmizí.
Naučili jsme se být dostatečně internetově gramotní na to, abychom věděli, co všechno je na internetu bezpečné vystavit? My možná ano, ale co mladší generace, která dělá to samé, akorát v jiné formě? Nebezpečí internetu zřejmě stále není dost markantní na to, aby na něj bylo pravidelně a efektivně upozorňováno. Vystalkovat celou rodinu, bydliště nebo to, kde se osoba často vyskytuje a je ji tam možno potkat nepatří mezi těžké úkoly, pokud si člověk nedává pozor. Není vyloučeno, že osobní informace právě o vás by se někomu hodily. I v případě, že ne, je velice nepříjemné zjistit, že o vás osoba, kterou třeba vůbec neznáte, ví tolik.