Za zpoždění se platí

Není vlastně nic zase až tak neobvyklého na tom, má-li nějaký let zpoždění. Stává se to vcelku často a příčin, proč tomu tak je, je celá řada.

Někdy může za to, že se člověk nedostane do cíle tehdy, kdy se do něj dostat měl, špatné počasí, jindy třeba přírodní katastrofa, bezpečnostní situace, stávka kohosi, kdo se měl na obsluze toho kterého letu podílet, nebo omezení letového provozu. Za to nikdo z vlastníků a provozovatelů takového letadla nemůže a jeden se tak musí smířit s faktem, že zkrátka někdy něco zmešká.

Ovšem jsou i příčiny, za něž mohou aerolinie samy. Někdy nefunguje stroj tak, jak má, někdy se „zapomene“ zajistit personál, někdy… Zkrátka někdy nedoletí spoj do cíle včas vinou dopravce. A v takovém případě je pro cestující jenom dobře, že existuje evropská regulace EC 261/2004, vztahující se na všechny letecké společnosti Evropské unie, Švýcarska, Norska a Islandu a také na všechny lety provozované v prostoru vymezeném zmíněnými státy nebo z tohoto prostoru startující na cestu mimo něj.

Jak tato regulace stanovuje, náleží cestujícím letů, jež jsou jenom a pouze vinou aerolinií patřičně zpožděné, finanční kompenzace . Přičemž její výše závisí jednak na délce zpoždění v cílové destinaci a jednak na vzdálenosti mezi počátkem a cílem letu a může v maximu dosáhnout až šesti set eur.

Ovšem je vlastně naprosto logické, že se leteckým společnostem, jež jsou vinné nějakým tím zpožděním, moc platit nechce. Že takové vlastně vcelku nemalé peníze netouží jenom tak oželet. A proto se nejednou pokoušejí zachránit to, co se ještě zachránit dá, i nějakými těmi nekalými praktikami. Snaží se tak například cestující přesvědčit, že ke zpoždění došlo vinou někoho nebo něčeho, koho nebo co nemohla letecká společnost ovlivnit, což je případ, kdy se odškodné nevyplácí, nebo se zákazníky nekomunikují a doufají, že tito nakonec své snahy o odškodnění dobrovolně vzdají a aspoň nějaké peníze se podaří uchránit.

Proti čemuž je ale záhodno bojovat. Protože předpisy tu nejsou pro legraci. A pokud se tak jedinec nedobere odškodnění sám, měl by vsadit na specialisty, kteří pro něj ono odškodné vymohou sami a efektivně. A navíc za provizi úměrnou k výši vysouzeného odškodného, takže se pro pasažéry nemůže jednat o prodělečný počin.

A tak to má být.